Zde se nacházíte: úvod » články » Něco málo o lovu a vábení jelena lesního
Něco málo o lovu a vábení jelena lesního
Jelen lesní je opravdu králem lesů. Nebylo tomu ale vždy tak. V dobách, kdy se naše civilizace ještě nerozpínala jako chobotnice a nedusila přírodu ve svých ničivých chapadlech, bylo možné spatřit tuto impozantní zvěř na širokých pláních kralující rozsáhlým stepím a byla výhradně zvěří denní. S přemnožením lidí se král musel uchýlit do lesů, kde našel dostatek krytu a klidu. Ale i zde začíná mít náš král problémy s bezohledností lidí, kteří bez zaklepání vnikají do jeho ložnice na horských kolech, jezdí mu přes halu na motorce a do jídelny mu pouští čtyřnohé štekající miláčky. Ale to není ještě všechno, jelen se stal i trnem v oku vlastníkům lesů a to je zlá věc. Ale o tomto vážném ohrožení našeho hrdiny až jindy.
Kdo jiný než myslivec by měl zamezit tomuto lidskému počínání. Zavilý ochranář podotkne, proč jí chcete chránit když je potom stejně lovíte. ANO lovíme !!! Neboť naše civilizace vzala přirozený biotop velkým predátorům, kteří byli jeho přirozenými nepřáteli, pardon, nepřítel není to správné slovo.Velcí predátoři ho svou přirozenou selekcí udržovali v dobré kondici a stejně tak myslivec musí mít na zřeteli selektivní lov ve prospěch lovné zvěře a ne svůj vlastní. Lov je tím nejstarším a naprosto přirozeným řemeslem. Lidé ho provozovali od pradávna a my bychom ho měli bránit jako nejpřirozenější způsob opatřování si kvalitního a zdravého masa. Jelen byl zajisté jedním z nejdůležitějších lovných druhů, protože patří k našim největším sudokopytníkům a výtěžek z lovu byl samozřejmě větší než například u srnčího. Naši předci lovili jelena ze země různými způsoby.
Všemožnými zradidly ho nahnali k ústí skal nebo do připravených ohrad, čekali na něj na jeho ochozech. Lovil se po celý rok. My budeme lovit jelena od září. V srpnu bychom měli lovit zvěř holou, zejména čipleny, protože zvěř vychází poměrně za světla a můžeme tak splnit velkou část odlovu holé zvěře bez zbytečných narychlo pořádaných natláček v době strádání, aby se dohnal plán lovu. Zamezí se tak nekontrolovanému lovu při společných akcích, kdy padne spousta silných laní, které pak v chovu chybí .
Lov jelena lesního
Pokud chceme mít dobrou říji, potřebujeme k tomu laně, pokud nebudeme mít na říjišti dostatek říjných laní, nebudeme mít také žádné jeleny. Musíme začít krmit, samozřejmě s rozumem a správné krmivo. Vhodná je například krmná mrkev a jiná dužnatá krmiva. Jako naprosto nepřípustná je pšenice, které jsem na svých toulkách za zvěří viděl na hromadách víc než dost. Loupání je pak dílem okamžiku. Nemůžeme také samozřejmě krmit nazdařbůh, musíme umisťovat krmivo na známá říjiště, kam se laně každým rokem vracejí. S nimi přicházejí samozřejmě jeleni. Jsou oblasti, kde se zdržuje jelení zvěř celoročně, takže není problém ji najít a přizpůsobit tomu i přípravy. Jiné je to například v oblastech, kde jeleni tráví čas v polích a na svá říjiště se stahují až v době říje. V této době by měl být pohyb v revíru minimální a začátkem září by se už také neměla lovit holá abychom zbytečně neznepokojovali zvěř zbytečným pohybem v revíru.
Je tu ale jeden velký a zásadní problém a tím je velikost našich revírů . Rozloha 1000ha je pro chov a lov jelení zvěře naprosto nedostačující . Revíry by měli být nejméně 3500ha jako tomu bylo dříve. Vyzývám tímto důrazně naše zákonodárce aby se zamysleli nad tímto faktem a nepřipouštěli stále menší a menší plochy revírů. Odstrašujícím příkladem by nám mělo být sousední Německo, 100ha je běžná výměra a zvěř naprosto žádná. Každý se snaží přetáhnout zvěř k sobě a často dochází ke krmení zvěře jako na velkostatcích. Možná by bylo lepší se dohodnout se sousedními revíry na kritériích průběrného lovu. Způsob myšlení ,,když ho nezabiju já, zabije ho soused,, je velmi neetický a krátkozraký. Naopak pozitivním ukazatelem jsou velkoplošné revíry vojenských lesů a statků, kde je dobrých jelenů stále ještě dostatek.
Samotná příprava lovu.
Lov by neměl být jen o tom vzít si flintu a jít lovit. .V oblastech, kde zůstává zvěř celý rok, můžeme obeznat výskyt jelenů podle vytloukání. Obeznání jelenů by mělo být samozřejmostí, protože si tím můžeme ušetřit spoustu času při hledání lovného jelena při říji.Správný jelenář by měl mít už před říjí připravené lovecké šouláky, vyčištěné přístupové chodníky ke kazatelnám, dobrě nastřelenou zbraň a zprovozněné kazatelny a žebříky.
Oděv a obuv.
Velmi důležitou součástí našeho úspěchu jsou vhodný oděv a obuv. Jelení zvěř je velmi citlivá na hluk má vynikající čich a dobře vidí. Měli bychom volit oděv, v kterém budeme při jakémkoli pohybu neslyšitelní. Pokud budeme mít oděv z materiálu, který vydává sebemenší zvuk nepatřící do přírody, může to mít při lovu ze země v rozhodující chvíli negativní dopad na výsledek lovu. Stejně tak při lovu ze země použití obličejových roušek a lehkých rukavic, u nás stále málo používaných(brzy k dostání na www.pro-myslivce.cz), by také měl být běžnou součástí výstroje. Bílý obličej a ruce svítí v ranním šírání nebo večerním soumraku jako baterka a zvěř na ně reaguje velmi citlivě. Vzpomeňte si na situace, kdy jste sami sebe dušovali, že vítr jste měli dobrý, šli jste potichu jako Vinettou a přesto jste si zvěř zradili, přemýšlejte o tom chvíli.
Obuv je také věcí mnohdy podceňovanou. Vždyť co může býti horšího v lese než kvíkání levné gumové podrážkou nebo čvachtající boty navlhlé ranní rosou. V lese při šoulání, kdy jde už opravdu o metry, doporučuji každému vzít s sebou velmi silné vlněné ponožky samozřejmě né bílé s červenými puntíky. Když se chci k jelenovi dostat opravdu neslyšně, prostě boty vyměním za tlusté ponožky. Tento trik je samozřejmě starý, ale ze zkušenosti vím, že ho přesto spousta myslivců ještě nezná. Vyzkoušejte to také, je to stará a našimi dědy i otci osvědčená praktika.
Kde zvěř hledat.
Polohy hlavních říjišť jsou od regionu k regionu jiné. V nížinách v Bulharsku jsou to obrovské komplexy polí a lánů kukuřice, která se tu nechává stát pro zvěř, lužní lesy na Moravě, smrkové a listnaté komplexy ve vojenských prostorech a nebo pohádkové klečoviny u nás v Krušných horách. Jedno je však ale stejné a to je voda a mokřina. Jelení zvěř přímo miluje vodu a ráda se koupe a kaliští. U těchto míst máme také potom velkou šanci se se zvěří setkat.
Je dobré mít obeznaná kaliště neboť se zde můžeme setkat s jeleny i v denní době, kde si jako v lázních v bahně chladí své říjí rozpálené a mnohdy četnými ranami zasažené tělo ze soubojů o laně. Stopy jsou také velkým pomocníkem. Nebudeme se ale dívat jen na zem, budeme také vzhlížet k nebi a hledat nebeská znamení. Nejde samozřejmě, jak všichni víme, o básnickou metaforu, ale o olámané větývky a větve od paroží jelenů. K hledání míst, kde se pohybují říjní jeleni můžeme použít stejný způsob, jakým zvěř často odhalí nás a to je navětřením. Jelen po sobě zanechává silnou pachovou stopu takzvaným prkem . Je cítit jako starý kozel. Tyto způsoby hledání zvěře můžeme dobře využít, když probíhá tichá říje a jeleni se neozývají, takže je nemůžeme najít po hlase. Jiné je to samozřejmě pokud jsou k nám Svatý Hubert a Diana nakloněni a počasí nám přeje. To potom můžeme naslouchat nádherným koncertům tohoto krále našich lesů, při kterých nám běhá příjemný mráz po zádech. Tohoto správného naladění jelenů můžeme dobře využít, neboť pokud budeme správně vábit můžeme si jelena roztroubit a zjistit jeho polohu a našoulat se k němu, nebo ho přivábit k sobě.
Kdy začíná říje.
Je to opět závislé na oblasti, kde jelení zvěř žije. V nížinách může také říje začínat již začátkem září, vrcholit může již kolem desátého a na horách může být vrchol až začátkem října, takže to musí mít každý ve své oblasti vypozorované. Počasí hraje také rozdílnou roli. V nížinách můžou jeleni troubit i za tepla hraničícího s letními teplotami a na horách se téměř nedočkáte zatroubení pokud není teploměr z rána téměř na bodu mrazu.
Samotný lov.
Můžeme se samořejmě rozhodnout pro lov z kazatelny nebo ze země. Pokud budeme lovit z kazatelny, doporučuji zvláště v blízkozti mlazin nastupovat na posed minimálně dvě hodiny před lovem ale tři jsou lepší. I když nás zvěř zaslechne, bude mít dostatek času zapomenout na lomoz, který jsme svým příchodem způsobili. Ráno musíme často za úplné tmy nastupovat na předem vybraná místa. Zde doporučuji označení cesty bílým krepovým papírem uvázaného ve výšce očí. Je dobře viditelný i za tmy a nemusíme tolik používat baterky. Jedním z nejdůležitějších faktorů při lovu jelena je vítr a ten umí zvláště na horách pořádně pozlobit. Na vybraná místa je dobré mít vytipované alespoň dvě přístupové cesty kvůli změnám větru. Dobrým pomocníkem poznávání směru větru je obyčejný bublifuk. Zkoušení větru dechem nebo bílým práškem není tak dokonalé. Zde vidíme směr větru poze několik metrů, kdežto u bublifuku nám bubliny ukazují různé točení větru i po desítkách metrů. Tento trik mě naučil náš v současnosti nejznámější fotograf zvěře Rostislav Stach. Pokud stavíme žebříky nebo kazatelny, měli by mít výšku nejméně 4m. Při lovu ze země dbáme také na to, abychom my samotní nebyli ničím cítit. Voňavka partnerky, nebo přílišné povzbuzení něčím ostřejším, což je také protizákonné, nejsou na místě. Všichni to známe, na lovecké chatě není pračka, tak si přibalíme o jednu, dvě košile více. Věřte, že i síla našeho pachu může zvěři bud zlehčit nebo naopak stížit možnost našeho prozrazení. Ruku na srdce, po třech dnech intenzivního lovu by jste svou košili navětřili i sami.
Vábení.
O vábení jelenů již bylo napsáno nesčetné množství publikací. Vábení jelena je věc zapeklitá a náročná . Co je však důležité vědět je, že musíme vždy troubit slabšího jelena, než jaký se nám ozývá a pokud chceme jeleny roztroubit, použijeme vžy hlasu mladého jelena. Aúúa , Aúúúa , Aúúa. Mladý jelen začíná A, středně starý E a starý Ö. My se ale budeme vždy držet zpátky a budeme troubit raději mladého jelena, který se sice ozývá, ale má respekt. Pokud začneme v lese koncertovat, můžeme jít také brzo domů, neboť nádherně provedený starý jelen u laní je sice krásná věc pro ucho, ale při věkové skladbě naší jelení zvěře by byl spíše na škodu a jeleni, pokud zatroubíme starého rozlobeného jelelena spíše ztichnou. Silnějšího jelena si můžeme dovolit zatroubit pouze tam, kde bezpečně víme, že zde jsou i jeleni vyšších věkových tříd. Vábení jelena lesního je tedy věda a měli bychom se s touto disciplínou zabývat intenzivně ještě před říjí. Záměrně zde nebudu zbytečně vypisovat notově, jak jelen troubí. Tento hlas se nedá napodobit písmeny. Hlasy jelenů si můžete poslechnout na našich internetových tránkách www.vabnicky.cz. A na připravovaném CD a DVD. Majestátní troubení jelena můžeme napodobit spoustou různých pomůcek. Jako příklad uvádím cilindr od petrolejky, stvol bolševníku, špulka od nití, mořská mušle Tritonia zvaná tritonka, volský roh a různé tipy teleskopických vábniček typu Falhaber. Další méně známým způsobem je napodobování nosového tónu říjné laně. Existuje stará původní vábnička od firmy Hubertus, která tento tón nádherně napodobuje . Tuto vábničku za mého přispění uvedeme brzy na trh. Staří fořti tvrdí, že je to v praxi někdy lepší, než samotné troubení. Nesmíme také zapomenout na imitaci agresivních projevů jelena, když tluče parožím do stromků a pařezů a hrabání během. Mám vždy u sebe pirštok z listnatého dřeva, pokud je dobře vyschlý, zvoní při úderu o větev nebo stromek jako paroh. Pokud máme již jelena blízko stačí zlomit větev nebo nohou zašustit na zemi. Jelen pak obvykle vyběhne a hledá domnělého soka. Ještě jedna věc. V zápalu lovu, kdy se snažíme přiblížit k jelenovi, často zapomínáme na laně, ty jsou mnohem ostražitější než samotní jeleni a mohou nám v poslední chvíli zkazit naši mnohdy hodinovou snahu o neslyšné našoulání.
Co říci na závěr.
Vám všem, kteří máte tu výsadu, dříve dopřávanou pouze králům a můžete lovit tohoto krále přeji hojnost nejen loveckých zážitků, vždyť i pouhá možnost pozorování tohoto ustupujícího druhu zvěře, je u nás bohužel stále větší vzácností.
Pozvání k poslechu.
Pokud máte zájem si poslechnout ukázky troubení jelena lesního klikněte na www.vabničky.cz a hledejte řevnici na jelena lesního.
S pozdravevem lovu zdar Petr Pospíšil
Pospíšil - Hubertus s.r.o.
Děpoltovická 20
360 01 Otovice
Pavla Pospíšilová (jednatelka)
mob.: +420 773 951 952
e-mail: pospisil.hubertus@seznam.cz
